Glosa
Dobrý den vážení spoluobčané,
odpovězme si na následující otázku:
Co je to vlastně politika? Je to i to, když jdu platit složenku a mám v poté v peněžence pořádný průvan? Nebo, když jdu nakoupit do obchodu, dnes se tomu říká market, a po zaplacení u pokladny zjistím to samé, že jsem peněženku důkladně provětral?
Ano, to všechno je politika! Mít čím platit a za co nakupovat. A od toho by se měla odvíjet moje občanská angažovanost.
Dnes je situace taková, že občané v této otázce se pohybují od spokojenosti až bezstarostnosti k lhostejnosti až bezradnosti. Bezstarostnost si mohou dovolit nejbohatší lidé světa. Díky OXFAM, což je významná mezinárodní charitativní organizace, která pod hlavičkou Oxfam International sdružuje 13 národních organizací zaměřených na odstranění chudoby a nespravedlnosti ve světě, jsme se v minulých dnech dozvěděli, že 1% nejbohatších lidí světa vlastní cca 50% veškerého světového bohatství tak, jako zbývajících 99% zbylé populace. Tato situace se ale rok od roku pro 99% zbylé populace zhoršuje, což je alarmující! Pokud se ve světě nic nezmění a tento alarmující trend bude pokračovat, pak 99% lidí za 100 až 150 let nebude vlastnit ani 1% světového bohatství, zatímco 1% nejbohatších lidí bude už vlastnit minimálně 99% celosvětového bohatství.
Co to znamená?
Znamená to, že z nás, z našich dětí a z našich vnuků a pravnuků se stávají novodobí otroci, pracující za "almužnu" pro to, aby se 1% nejbohatších lidí mělo co nejlépe! Ano, to je tvrdá realita, kterou si musíme přiznat, pokud nejsme lhostejní, hluší a slepí a hloupí zároveň!
Vratˇme se k té spokojenosti a bezstarostnosti.
Spokojené a bezstarostné může být samozřejmě to zmíněné 1% lidské polulace, protože neřeší problém, kolik peněz smí denně utratit a za co. Toto 1% lidí prostě vydělává každou minutu více než dokáže utratit. Zpravidla se jejich bohatství pouze navyšuje a v bankách se na jejich kontech částky i díky úrokům rozmnožují tak, že ani nemusí pro to hnout prstem. Říká se tomu ekonomická nebo finanční svoboda. Toto 1% populace, ze současných téměř 7,25 miliard obyvatel modré planety, tvoří cca 70 milionů lidí. Asi polovina jich je z USA, 25% z dalších nejvyspělejších států (např. Velká Británie, Německo, Japonsko, Francie, Benelux, Kanada, Austrálie), 20% z nejrychleji ekonomicky rostoucích zemí (např. Čína, Indie) a zbytek z rozvojových zemí (např. Indonésie, Thajsko). Tito lidé se vyznačují tím, že kromě honosných vil a zámků, vlastní jachty, soukromá letadla, vrtulníky případně apartmány např. v Alpách, v Monaku, na Floridě nebo na Bahamách. V našich domácích podmínkách se do těchto řad rekrutovali i lidé spojení s korupčními a privatizačními skandály (např. Viktor Kožený).
V uvozovkách spokojení a bezstarostní mohou být i nejchudší lidé na světě, protože v podstatě kromě života nemohou o nic přijít, protože zpravidla nic nevlastní, kromě otrhaného oblečení. Těm ani nemůže stát vyměřit daně, nikdo z nich žádné peníze nevybere, neboť v případě bezdomovců, si na trochu jídla a levné krabicové víno vyžebrají. Smutné na tom všem je, že tato skupina lidí se stále více a více rozrůstá. V ČR se odhaduje, že bezdomovců je více než 30 tisíc a bezprostředně je ohroženo bezdomovectvím 100 tisíc lidí (1% české populace). V zemích EU se odhaduje 4,1 milionu bezdomovců (téměř 1% populace EU). V celosvětovém měřítku se kromě bezdomovectví rožšiřuje hlavně podvýživenost mladé a dětské populace v rozvojových, hlavně afrických zemích, kde dosahuje vysokého procenta. Na celém světě se v roce 2007 odhadovalo, že chronickým hladem trpí 852 milionů lidí. Letos to bude více než 1 miliarda lidí, což představuje cca 14% celosvětové populace. Tito lidé vlastně trpí nejen hladem, ale mnohdy i vážnými nemocemi. Hlad a chudoba si každý den vyžádají více než 25 tisíc lidských životů!
Po sečtení 1% nejbohatších a 14 % nejchudších lidí nám na světě zbývá 85% lidí. Jen v ČR je ohroženo exekucemi a bankrotem více než 1 milion lidí, což je téměř 10% obyvatel naší země. Ve světě, hlavně v rozvojových zemích, se na pokraji chudoby a bídy pohybuje cca 42% lidí, kteří vlastní méně než 2,9% celosvětového bohatství. 33% populace tvoří tzv. střední třídu, která vlastní cca 23% celosvětového bohatství a zbývajících cca 10% lidí vlastní cca 24% celosvětového bohatství (bohatá skupina lidí).
Zde je názorná tabulka:
1 % nejbohatších lidí vlastní 50 % celosvětového bohatství
(tj. průměrně 2,7 milionu USD na 1 člověka = 65,3 milionu Kč )
10 % bohatých lidí vlastní 24 % celosvětového bohatství
33 % lidí (střední třída) vlastní 23 % celosvětového bohatství
42 % lidí na pokraji bídy vlastní 2,9% celosvětového bohatství
14 % nejchudších lidí vlastní 0,1% celosvětového bohatství
Z těchto dat a světového trendu přerozdělování celosvětového bohatství je jasné, že 33% populace má 99% šanci propadnout se do skupiny lidí na pokraji bídy nebo v horším případě mezi nejchudší lidi. Pouze 1% z nich má šanci se dostat mezi bohaté lidi a minimální šanci, rovnající se spíše možnosti dosažení hlavní výhry v eurojackpotu, má dostat se do skupinky nejbohatších lidí. Naopak drtivá většina světové populace chudne zatímco 1% nejbohatších čím dál více bohatne.
Možná se ptáte, jak z toho začarovaného kruhu ven.
Jedno je jisté, že musí dojít ke koncensu mezi 1% nejbohatších lidí a 99% zbývajících lidí. Jak ho ale docílit?
To je velmi těžká otázka. Většina nejbohatších lidí se nebude chtít podělit s nejchudšími lidmi dobrovolně, pokud nepočítám jednotlivce, kteří se stali mecenáši, donátory a dobrovolnými dárci (např. Bill Gates se ženou, Madonna, Michael Jackson). K tomu, aby nejbohatší lidé dospěli, aby pomohli razantně plošně potřebným lidem, by museli být vychovávani. S politováním musím říct, že především v USA jsou lidé od mládí vychovávani prohnilým kapitalistickým systémem k sobectví (viz postava strýčka Skrblíka v americké pohádce pro děti). Bill Gates je sice příznivcem tzv. světovlády, rozuměj jedné vlády pro celý svět. Otázkou ale je pod jakou vládou bychom měli žít. Pod vládou oligarchie nebo proletariátu? V tom se 7,25 miliard lidí neshodne. Není se co divit. Všechny dosavadní systémy selhaly. Kapitalismus pomáhá nejbohatším, socialismus nejchudším, ale všechny skupiny lidí od nejbohatších po nejchudší nenalezli kompromisní systém, který by na jedné straně pomáhal nejchudším a přitom zachoval jejich bohatství nejbohatším. Jediné řešení vidím v tom, že nejbohatší lidé by přistoupili na to, aby od určité výše, např. od 1 milionu dolarů platili na celém světě jednotnou vysoce progresivní daň tak, aby de facto veškeré nové zisky z příjmů a úroky z uložených peněz byly k dispozici na zdravotnictví, školství, potraviny a oblečení pro nejchudších 14% lidí, čímž by dosavadní majetky nejbohatších zůstaly na stejné výši po dobu 50 let. Ta vize by měla mít zastánce po celém světě a měla by být založena ne na chamtivosti, ale dobrosrdečnosti a sounáležitosti. Bohužel víme, že sebelepší myšlenky jsou lidé dosud schopni znevážit a dehonestovat. Mamon, ke kterému všechny generace jsou vychovávany současným systémem, je pro většinu lidí dostatečným motivem a stimulem proto, aby byli obrazně řečeno prodat za pár zlatých i nos mezi svýma očima. Je to všechno o tom, do jaké míry se chce celé lidstvo a jednotliví lidé změnit k lepšímu nebo ne. Je to svornosti, rovnosti a bratrství, a to se bohužel v dnešní kapitalistické době nenosí.
Ano, je to škoda, ale svět se dal bohužel na cestu od socialistického kolektivismu ke kapitalistickému individualismu. Až příjde doba, že jednotlivým lidem dojde, že se jim lépe žije v kolektivu, kde si jsou všichni rovni, pak vize na odbourání sociálních nerovností a nespravedlnosti má šanci zvítězit. Do té doby si budou někteří rovnější než rovni. A tak to funguje i mezi státy. Myslíte si, že by USA dovolily některé zemi, aby jim byla rovna? Samozřejmě, že ne! A o tom to je!
V našich středoevropských podmínkách občany České republiky nebo Slovenské republiky, patřící do 1% nejbohatších lidí, běžně na ulici nepotkáte. Jsou převážně spojeni s privatizacemi a byznysem v rychle rostoucích odvětvích ekonomiky. Jedním z nejznámějších je Andrej Babiš, který se navíc prosadil po minulých volbách ve vysoké politice. Lidi, kteří kromě velkých majetků a vysokých příjmů se mohou pochlubit navíc vysokou politickou funkcí ve státě, řadíme k oligarchii.
Oligarchie (slovo řeckého původu) je forma vlády, ve které má politickou moc v rukou pouze hrstka prominentních osob (nejčastěji se jedná o příslušníky nejbohatší vrstvy lidí s politickým vlivem, nebo i příslušníci armády). Takovým jasným příkladem je i ukrajinský "čokoládový král" a "byznys-funebrák" Petro Porošenko, jenž je zároveň prezidentem.
Je k zamyšlení, zda je pro stát, národ či lid té které země dobré, že mu vládne člen nebo členové oligarchie.
K zamyšlení je rovněž vývoj konfliktu na Ukrajině a na územích, kontrolovaných Islámským státem. Všeobecně zvýšení mezinárodního napětí mezi supervelmocemi USA a Ruskou federací považuji za nešťastné. Z dlouhodobého hlediska USA profitují z rozpadu SSSR a jakoby tento fakt jim nestačil, snaží se pod pláštíkem šíření demokracie ve světě do své sféry vlivu začlenit i Ukrajinu, která, díky zinscenovanému převratu v Kyjevě, je pro vstup do EU a NATO. Jen hlupák by si myslel, že to nebude vadit sousední jaderné mocnosti. Bohužel západní propaganda se snaží občany EU přesvědčit, že současná občanská válka na východě Ukrajiny je zaviněna imperiálními choutkami Ruska. Přehlíží však fakt nezpochybnitelný, že převrat v Kyjevě financoval právě Západ, USA, CIA a tací lidé jako George Soros (narozený 12. srpna 1930). Je to maďarský rodák a americký multimiliardář, finančník a filantrop židovského původu.
Nejvíce mě pobaví fakt, když někteří váleční štváči (např. Schwarzenberg, Štětina) a jestřábové (např. senátor Mc Cain, vrchní velitel sil NATO Phillip Breedlove) tvrdí, že Rusko má v úmyslu obsadit Ukrajinu, Pobaltí nebo snad i vstoupit vojensky až do Prahy. Je to samozřejmě nesmysl, který má pouze zasít mezi občany podezřívavost a nenávist k Ruské federaci a všemu ruskému. Rusko, kdyby chtělo, tak už dávno celou Ukrajinu obsadilo a na obsazení Střední Evropy a Pobaltí by měl kvůli členství, zde ležících států, v NATO zájem jen blázen a sebevrah. Rusko i prezident Putin moc dobře vědí o 4. článku paktu NATO!
Jen USA a EU si naopak neuvědomují, že se pohybují na velmi tenkém ledu na Ukrajině, která byla dosud přidruženým státem ve Společenství nezávislých států (SNS) v čele s Ruskem.
Takže politické vměšování do ukrajinských záležitostí se dopouští ve skutečnosti USA a EU od samého počátku.
Závěrem bych rád vyjádřil přání, aby konflikt na Ukrajině byl řešen diplomaticky, protože schůdné vojenské řešení neexistuje. Jedině zastavení palby na východě Ukrajiny a respektování práv a přání rusky mluvících občanů Ukrajiny je východiskem z krize. USA a EU by si měly co nejdříve uvědomit, že ruský prezident Putin má pravdu v tom, že nelze Rusku diktovat a dovolit mu jen to, co se líbí USA. Pokud si to hlevně v USA neuvědomí vrcholní politici, pak opravdu hrozí modré planetě zánik, neboť jaderný střet obou supervelmocí by byl pro svět lidí fatální!
Dne 8. února 2015 Jiří Bezák
