Pravda o Venezuele: Jak došlo k tomu, že země ležící na 20% světových zásob ropy žije v bídě a astronomických dluzích? Říkají vám, že za to můžou socialističtí vůdcové Venezuely? Studie torontské univerzity to nejen vyvrací, ale odhaluje skutečného viníka! O čem se v souvislosti s Venezuelou a jejím bohatstvím v podzemí a bídou na povrchu země nesmí mluvit?
V souvislosti se současnou krizí ve Venezuele se na diskusních fórech, především mainstreamových serverů, neustále zdůrazňuje to, že současné ekonomická krize ve Venezuele, mamutí hyperinflace a bída obyčejných obyvatel, je způsobena socialistickými vládami po roce 1998, když k moci nastoupil Hugo Chávez. Tato lež je tak oblíbená a populárně rozšířená, že jí ochotně šíří i velká mainstreamová média a televize. Celý obraz je potom podáván v tom smyslu, že v době před Chávezem byl ve Venezuele ráj na zemi, bohatství, přepych a sociální stabilita Švýcarska. Nic však není více vzdáleno pravdě, protože kdyby to byla pravda, Hugo Chávez by se koncem 90. let nikdy nedostal k moci a drtivá většina Venezuelců by nikdy nepálila americké vlajky a nepodporovala znárodňování.Pravda o Venezuele, kterou vám nyní předložím, mnohé šokuje, překvapí a vyrazí dech. Je však nutné tyto informace přinést ve světle současné situace ve Venezuele.
Začnu nejprve jednoduchou otázkou. Víte, která země na světě má největší zásoby ropy? Pokud byste řekli, že Saudská Arábie, neměli byste pravdu. Pokud byste řekli Rusko, rovněž byste se mýlili. Pokud by vás napadl jako kandidát Írán, ani to by nebyla správná odpověď. Největšími zásobami světové ropy, celkem 20% planetárních zdrojů [1], disponuje Venezuela [2]. Je to země, která leží na ropě a měla by se utápět v bohatství a blahobytu. Jenže, tomu tak nikdy nebylo, ani za socialistických vlád Cháveze a Madura, ani za těch kapitalistických a loutkových pro-amerických, které tam byly předtím. Jedná se o paradox, děsivé memento, o kterém se mlčí a nikdo o tom zatím nahlas nemluví.
Země ležící na ropě a přitom současně v katastrofální chudobě a v hyperinflaci
Ropa ve Venezuele byla objevena již před 1. sv. válkou a veškeré těžební zdroje a práva na těžbu ropy získala Rockefellerova těžební společnost Caribbean Petroleum a její dceřinky se sídly v Holandsku apod. To ani teď nehraje roli. Venezuelské vlády se nikdy nesnažily o těžbu černého zlata vlastními silami, pouze poskytovaly koncese zahraničním společnostem, téměř výhradně ze Spojených států. Tady nastal první problém, který zadělal na dnešní krizi ve Venezuele. Všechny venezuelské vlády až do roku 1998 od počátku 20. století nikdy neusilovaly o to, aby bohatství země se odráželo do životního blahobytu obyčejných lidí.
Rodina Saudů v Saúdské Arábii, i když si o nich můžeme myslet cokoliv, využívala bohatství z ropy k ukotvení sociálního blahobytu a smíru do takové míry, že země do dnešní doby připomíná západní vyspělé země, ovšem se sociálním standardem někdejšího Švédska (dnes už ne, Švédsko je dnes jinde). A to je i jeden z důvodů, proč Rijád odmítá přijímat muslimské běžence a uprchlíky ze Sýrie, z Afriky a z ostatních zemí muslimského světa, protože by to rozvrátila sociální blahobyt a smír v zemi Saudů. Mají strach o uchování svého sociálního standardu v rámci své rodinné diktatury. Ve Venezuele však nikdy bohatství ropy nedosáhlo kapes obyčejných Venezuelců, na rozdíl od Saúdské Arábie.
Když se vrátíme do historie a někteří pamatují Venezuelu z 80. let minulého století, vybaví se nám honosný Caracas, mrakodrapy, prodejny McDonald’s, spousty cizinců, místní riviéra, krásné počasí, hotový ráj na zemi. Jenže pár kilometrů za Caracasem už začínal jiný svět. Chatrče, domky z vlnitého plechu, jiné domky z vepřovic, minimum techniky a spousty polí, na kterých pracovaly ženy s dětmi. Odrbaní, špinaví a děti, které se srocovaly okolo nablýskaných aut a žebraly o peníze turisty, kteří jeli z Caracasu a zastavily na místní pumpě. Venezuela se v ničem nelišila po sociální stránce od Brazílie, kde v jednom městě se tyčí mrakodrapy se západními korporacemi a naproti na svahu kopce v chatrčích žije ve favelách přes 3 miliony lidí. Venezuela je na tom stejně, favely zvané barrios v Caracasu se v ničem neliší od těch v Riu.
Čím více ropy Venezuela těžila, tím více se zadlužovala u amerického FEDu
Veškeré zisky z ropy plynuly korporacím napojeným na Rockefellerovu rodinu. Jenže, pokud si myslíte, že za současnou krizí ve Venezuele může Rockefeller, potom byste byli na omylu. Je to mnohem děsivější. Venezuela byla až do konce 60. let minulého století prostě jen další jihoamerickou kolonií amerických zájmů a bohatli jen bohatí, zatímco chudí byli stále chudí. Jenže počátkem 70. let došlo k dramatickému zvratu. Torontská univerzita v Kanadě vypracovala unikátní studii [3] a analýzu venezuelské ekonomiky a deficitu až do dnešní doby a získaná data odhalují něco neuvěřitelného, naprosto nehorázné vykořisťování Venezuely ze strany USA a amerického FEDu, a to skokově, od roku 1973. Ve studii je opatrně našlapováno, aby autoři nedostali z univerzity vyhazov, protože ani v Kanadě se nesmí proti FEDu napsat ani slovo, ale ta čísla a grafy mluví za vše. Venezuelská ekonomika se počínaje tímto rokem začala extrémně, ale opravdu extrémně zadlužovat, ale současně s tím spustila gigantickou těžbu ropy. Naprosto to nedává smysl.
Data kanadské univerzity odhalují šokující proces, který ukazuje, že čím více ropy Venezuela těžila a čím více ropa vzrůstala na ceně ve světě, tím více se navyšoval venezuelský zahraniční dluh. Nedává to logiku, když máte zemi, která leží na ropě, masivně prodáváte ropnou produkci, ale přitom astronomicky roste státní dluh. Astronomicky! A to se stalo počátkem 70. let, kdy nebyl u moci ještě žádný Chávez a ani žádný Maduro, ale prozápadní a proamerické loutkové kapitalistické vlády. Takže, k čemu došlo?
Proč došlo ve Venezuele v roce 1973 k masivnímu skokovému nárůstu těžby ropy a současně masivnímu zadlužování Caracasu u amerického FEDu? Ano, rok 1973 je rokem vzniku amerického petrodolaru! Smlouva, kterou podepsal Richard Nixon v roce 1973 se Saudskou Arábií určovala, že Rijád bude prodávat svoji ropu jen a pouze za americký dolar. Jenže, o čem se nemluví, že Saúdská Arábie je pouze číslem 2 ve světové produkci ropy a smlouvě o petrodolaru. Číslem 1 je Venezuela, a ta začala v roce 1973 používat rovněž americký petrodolar jako smluvní měnu za svoji ropnou produkci. A to zlomilo Venezuele vaz.
Hrozivá data, která odhalují, jaka americké petrolejářské firmy tunelovaly Venezuelu. Teprve až Hugo Chávez po znárodnění srovnal prodejní (nominální) ceny venezuelského barelu se světovými cenami!
Po vzniku petrodolaru nastal v USA masivní boom automobilového průmyslu, cena benzínu šla dolu, protože benzín byl pro USA zadarmo. Doslova! Proč zadarmo? Protože americký FED natiskl zelené papírky, bezcenné kusy papíru, dolary a těmi zaplatil Venezuelcům a Saudům za ropu. Venezuela začala pokrývat obrovskou poptávku po ropě v USA a dostávala za to natisknuté petrodolary. Jenže, zatímco v Saúdské Arábii to vedlo k tomu, že z pouštního národa se stala nejbohatší země v regionu s blahobytem, ve Venezuele došlo naopak k děsivému procesu mamutího zadlužování státu. Jak je to možné?
Příčinu odhaluje právě torontská studie, která odhaluje, že právě v průběhu 70. let, když rostla ve světě poptávka po ropě a masivně rostla produkce venezuelské ropy, tak vláda v Caracasu z naprosto nepochopitelných a nelogických důvodů prodávala ropu hluboko, extrémně hluboko pod světovými cenami. A to tak hluboko, že Venezuela měla z tak nízkých příjmů z ropy tak nízký profit, že si musela u amerického FEDu začít půjčovat na svůj vlastní státní rozpočet. Extrém nastal v roce 1980, kdy ceny za barel na světových trzích byly na úrovni 120 dolarů, ale Venezuela prodávala barel za pouhých 37 dolarů. Důvodem této katastrofy byly tzv. dlouhodobé koncese pro americké těžební společnosti. Byl to největší podvod amerických ropných koncernů na Venezuele a krádež za bílého dne. Jediní Venezuelci, kteří pohádkově na tomto rozkrádání ropy zbohatli, byli zkorumpovaní politici a úředníci venezuelské státní moci, kteří vydávali těžební licence. Video v úvodu tohoto článku je dokumentem k nezaplacení.
Petrolejářské firmy z USA odváděly venezuelské vládě tak málo peněz z podhodnocené ceny barelu, že se musela vláda v Caracasu začít zadlužovat. A u koho? U sionistického FEDu!
Jak už jsem uvedl, Venezuela nikdy netěžila ropu vlastními silami a státními firmami, pouze udělovala koncese. A tyto koncese měly jednu pikantnost. Podmínkou v koncesi bylo, že držitel licence bude venezuelské vládě odvádět procento z tržní ceny každého barelu. Obvykle šlo o 8 až 12% z jednoho barelu. Jenže americké firmy si spočítaly, že když je o ropu takový zájem, tak odvádět Venezuele od 5 do 10 dolarů za barel je nepřijatelné, a tak americké těžební společnosti ve Venezuele prodávaly do USA vytěženou ropu svým dceřiným firmám hluboko pod cenou. Venezuelská vláda tak dostávala svá procenta vypočtená z pár dolarů za barel, namísto ze skutečných vysokých světových tržních cen barelu. Zisky z koncesí nedokázaly pokrýt náklady na chod státu, na místní rozvoj Venezuely, vůbec na nic. A tak se Caracas začal u FEDu zadlužovat. Roztočila se spirála smrti. Venezuela nemohla Američanům koncese odebrat, protože venezuelská vláda měla větší a větší dluh u nosatých pánů v sionistickém FEDu, a když měla venezuelská vláda dluh, musela pány na slovo poslouchat.
Americké koncerny tak těžily venezuelskou ropu a za hluboko podhodnocené ceny ji prodávaly svým dceřinkám v USA, ale tyto dceřinky potom ty samé barely přecenily za reálné světové ceny a přeprodaly je dál do ciziny, především do Evropy. Venezuelská vláda nemohla nic dělat, protože prodej barelů probíhal za sjednanou (tzv. nominální) cenu, kterou určoval ve Venezuele americký těžař a za kolik potom jeho dceřinka v USA dál prodala ty barely do světa, to nemohla vláda v Caracasu už nijak ovlivnit. Takže se vás zeptám, co vám to připomíná? Ano, jednalo se o tunelování. Vyvádění ropy z Venezuely za směšnou cenu, aby těžař nemusel odvádět procenta venezuelské vládě z vysoké ceny za barel. Ve výsledku to potom znamenalo, že venezuelský lid byl za bílého dne okrádán na svém národním bohatství a vláda tomu přihlížela. Právě toto skandální tunelování přivedlo v roce 1998 k moci Hugo Cháveze. A o tomto se na České televizi a mainstreamu nedočtete!
Nasekané dluhy po kapitalistických a pravicových vládách ze 70. a 80. let ve Venezuele už nedokáže nikdo splatit, to je tvrdá a drsná realita!
Ještě jednu věc je třeba vysvětlit, proč se nezlepšila ekonomická situace po nástupu socialistických vlád? Hlavním problém byla změna cen ropy na světový trzích. Ropa po roce 2000 už neměla takovou cenu za barel jako koncem 70. let, ale dluhy Venezuely z těch let zůstaly socialistickým vládám jako hrozivé dědictví po předchozích kapitalistických vládách. Ty dluhy Venezuely, které Caracas dluží sionistickým židům ve FEDu, jsou nesplatitelné. Hádejte, čím jediným lze ty dluhy trochu zmenšit?
No přece tím, že loutková vláda Juana Guaida pustí zpátky do země americké těžaře, vrátí jim licence, zruší dekrety o znárodnění a občané Venezuely dostanou do huby hamburger, aby drželi ústa. Ropa bude dál za směšně nízké ceny plnit nádrže amerických aut a loutková vláda v Caracasu získá refinancování svého dluhu, což znamená větší zadlužení s odkladem splatnosti na tak dlouho, dokud vláda nebude dělat problémy. Jakmile by se k moci dostali zase socialisté, dluhy se stanou okamžitě splatnými. A co obyčejný Venezuelan?
Ten přijde i o to pole, i o tu chatrč, protože nebude mít na zaplacení daní a Guaidova vláda na něho pošle exekutora. Venezuelec bude koukat jako vyoraná myš, že dříve měl kde bydlet, i když to nebylo nic moc a měl své pole, a teď najednou nemá nic a musí spát pod mostem. Okolo silnic, kde bude žebrat, vyrostou billboardy na americké firmy a zboží, Caracas zase bude žít cestovním ruchem ze západu. Ale až vyjedete za město, tam už nenajdete políčka se zemědělci. Ti se totiž nastěhují do měst do barriosjako bezdomovci, kde se lépe bude žebrat. Protože zemědělec bez půdy a bez domu je pouze bezdomovec. A na venkově se těžko žebrá. Superzadlužená Venezuela, země ležící na 20% celoplanetárních zásob ropy, bude budovat své favely ve stínu nových mrakodrapů.
Venezuelizace české politiky? Cínovecké lithium zmizí z ČR skoro zadarmo stejně jako mizela ropa z Venezuely
Taková je pravda o Venezuele. Je to memento i pro Českou republiku a snahu o vyvádění národního bohatství ze země. Znovu se opakuje i v ČR venezuelský model. Český stát nechce těžit lithium vlastními silami, a tak chce poskytnou koncese australské firmě, která to může klidně jednoho dne udělat stejně, jako americké petrolejářské firmy ve Venezuele. Prodá české lithium za pakatel do ciziny dceřiné firmě, český stát z toho bude mít nula nula nic a dceřinka v cizině to potom přecení a prodá dál za vysoké ceny. Znovu se ptejte sami sebe, proč loutkové vlády zemí pod sionistickým jařmem nechtějí těžit bohatství svých zemí státními firmami? Protože sionisté nedovolí, aby národní státy a jejich národy bohatly, protože tím je ohrožen plán sionistů na vytvoření Superkrize, která bude nástupní platformou pro Světovou vládu sionismu.
Nejen o kritické situaci ve Venezuele budeme hovořit dnes od 19:00 hodin na Svobodném vysílači CS v mém pravidelném pořadu. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.
Záznam pořadu
-VK-
Šéfredaktor AE News
