Novoroční přání Jiřího Bezáka vlastenkám a vlastencům - lidem dobré vůle
Vážení přátelé, vlastenky a vlastenci,
dovolte mi z celého srdce Vám všem popřát, při příležitosti našeho vstupu do nového roku 2019, hlavně hodně zdraví a štestí, a to jak v rodinném tak i profesním životě. Samozřejmě se přání týká i Vašich blízkých, dětí a vnoučat, které doufám, náležitě vychováváte k vlastenectví, tj. lásce k vlasti a lidu, který v této oblasti Střední Evropy, žije a pracuje a svou vlast zvelebuje. Mám na mysli vlast v širším slova smyslu, tu vlast, která oslavila 28.října 2018 100 let od svého vzniku - ČESKOSLOVENSKO. Prajem tak Čechom, Slovákom, Morávákom, Slezanom aj Rusínom z Podkarpatskej Rusi. Želám všetkým mnoho zdravia aj šťastia.
A nyní, když dovolíte, česky zhodnotím uplynulý rok 2018 a uplynulé stoleté období ČESKOSLOVENSKA. Naše vlast je ČESKOSLOVENSKO, narodil jsem se, ať se to lepšolidem líbí nebo nelíbí, v roce 1960 v ČESKOSLOVENSKU a Česká republika je pro mne jedna větší polovina mé vlasti (tak jako srdce) a druhou menší polovinu tvoří Slovenská republika. Nestydím se za to, že jsem v podstatě Čechoslovák, protože moje matka byla nefalšovaná Češka a můj otec nefalšovaný Slovák, či-li mám slovanskou krev a slovanské srdce, přetékající láskou k své slovanské vlasti a k slovanskému lidu. Nejsem xenofób ani rasista, a proto mám rád rovněž spřátelené slovanské národy: Rusy, Ukrajince, Poláky, Bělorusy, Bulhary, Srby, Chorvaty, Slovince, Bosňany, Makedonce, Černohorce, Rusíny a Lužické Srby. Tuto patnáctičlennou rodinu slovanských národů (včetně Čechů a Slováků) lze doplnit o občany, kteří se cítí být Moravany, Slezany a dalšími málopočetnými slovanskými skupinami v různých částech Slovanské unie, jak rád nazývám slovanskou vlast všech Slovanů od západu u Aše až po východ za Vladivostok a od severu nad Murmanskem až po jih pod makedonskou Bitolu. (Více informací viz odkaz www.slovanska-unie.org/ a odkaz cs.wikipedia.org/wiki/Panslavismus
Velkým panslavistou byl mimo jiné i první československý ministerský předseda JUDr. Karel Kramář (*1860 - +1937), jenž stál u zrodu tehdy moderního novoslovanství. Ač Slovan, nemám zášť vůči žádnému národu ani etniku. Pro mne jsou všichni lidé boží tvorové. Narození člověka je zázrak od Boha.
První republika, což je označení pro Republiku československou (140446 km2), vzniknuvší 28.10.1918, měla svá dobrá i zlá období. Češi a Slováci v té době byli považováni za československý národ, čemuž se nelze divit v mnohonárodnostním státě, jakým tehdy Československá republika byla. Tehdy Čechoslováci tvořili 65% veškeré populace, Němci 23%, Maďaři 5,5%, Rusíni 3,5%, Židé 1,3% a Poláci 0,5%. Národnostně složitá situace vygradovala po hospodářské krizi a vítězství Hitlera v německých volbách v roce 1933, od kdy lze pozorovat narůst hlavně německého nacionalismu v českém pohraničí. Důsledkem toho všeho byla i Mnichovská dohoda čtyř evropských mocností (Německo, Itálie, Británie a Francie), jejíž následky, coby zradu ČESKOSLOVENSKA, poznamenaly tvrdě další vývoj naší vlasti a našeho lidu. Po 30.9.1938 došlo k odtržení pohraničí (tzv. Sudet) ve prospěch Německa a Slovensko poté ztratilo jižní, Maďary obývané, pohraničí a Horthyovské Maďarsko obsadilo i celou Podkarpatskou Rus. V českých zemích byl následně 15.3.1939 zřízen Protektorát Čechy a Morava a den předtím byl vyhlášen v Bratislavě na zbytku Slovenska Slovenský štát s prezidentem Tisem v čele. Za protektorátní vlády se žilo v naší vlasti zle, protože veškerá výroba byla podřízena válečnému průmyslu Německa. Na Slovensku v podstatě operovala německá vojska proti SNP a partyzánům od roku 1944, takže i zde válečný život obyčejných lidí byl krutý. S příchodem Rudé armády do 90% a americké armády do 10% území ČESKOSLOVENSKA v květnu 1945 přišla poválečná svoboda a následoval odsun Němců na základě Benešových dekretů, jež měly oporu v poválečných dohodách vítězných mocností (SSSR, USA, Británie a Francie). Nové ČESKOSLOVENSKO, na základě mezivládního ujednání mezi ním a SSSR, předalo Podkarpatskou Rus Sovětskému svazu. Po roce 1946 tak naše území mělo rozlohu pouze 127900 km2.
Po 2.svěrtové válce se zdálo, že slovanské národy opět budou významnou hybnou silou v Evropě a slovanská vzájemnost se více utuží. Protože však ve východní a střední Evropě bylo osvobozeno i několik neslovanských národů od nacismu a fašismu, myšlenku slovanství zastínila myšlenkla socialismu a v roce 1955 Varšavského obranného paktu socialistických zemí jako odpověď na útočný pakt NATO, jenž vznikl už v roce 1949. Původní poválečné budovatelské nadšení vystřídaly v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století emoce, spojené s myšlenkou socialismu s lidskou tváří. Socialismus s lidskou tváří měl vystřídat stalinistické a neostalinistické metody, které potlačovaly jakoukoliv reformu stávajícího systému, což se projevilo i v obsazení ČSSR vojsky Varšavské smlouvy (SSSR, PLR, NDR, MLR, BLR - chyběla pouze vojska RSR - Rumunska). Dubčekovo vedení vnitropolitickou situaci nezvládlo a do čela ČSSR stanul JUDr. Gustáv Husák. Vytvoření federace dvou republik (ČSR a SSR) od roku 1969 dalo možnost oběma národům projevit svoje národní cítění a hrdost. Hlavně Slováci zaznamenali významný ekonomický růst, o kterém se jim za První republiky mohlo jen zdát. Tzv.normalizace v následujících 20 letech přinesla částečné uklidnění vnitropolitické situace, hospodářský růst a zvýšení životní úrovně obyvatelstva. Po sovětských reformách nového vedení SSSR v čele s M. Gorbačovem (perestrojka, glasnosť) a zesíleném tlaku USA (za prezidenta Regana) a zemí NATO na SSSR a Varšavskou smlouvu, sovětské vedení ustoupilo od politického ovládání východní a střední Evropy a socialistické režimy se sesypaly jako domečky z karet.
Po 17.11.1989 po zbabrané akci STB a KGB, jejíž cílem bylo nahradit konzervativní vedení ČSSR a KSČ progorbačovským vedením, se chopily příležitosti západní zpravodajské centrály, které pomáhali protisocialistickým silám opanovat vnitropolitickou situaci v naší vlasti a dosadit na úřad prezidenta ČSSR proamerickou loutku Václava Havla. Jeho první prezidentské projevy měly za cíl uchlácholit stoupence socialismu s lidskou tváří a minimalizovat jejich vliv na další vývoj země, což se po předčasném tragickém úmrtí Alexandra Dubčeka v roce 1992 podařilo. Rozbití společného státu tak nestálo nic v cestě a od roku 1993 existují dvě samostatné národní republiky. Ten kdo zradil poprvé, zradil i podruhé. Na pokyn Madelaine Albrightové, tehdejší ministrině zahraničních věcí USA, Václav Havel bez referenda nahnal ČR do NATO v roce 1999 po předchozím rozpuštění Varšavského paktu, kdy sám tehdy označoval za nejlepší řešení rozpuštění obou paktů. Nevyužil možnosti začlenit naši vlast mezi neutrální země (Rakousko, Švýcarsko a Švédsko), ba naopak se stal vykonavatelem amerických požadavků a vůle na rozšíření Severoatlantické aliance na východ. Pár dní po vstupu ČR a SR do NATO, věrolomně NATO letecky zaútočilo na Svazovou republiku Jugoslávii a začalo ji bombardovat, což Václav Havel, do té doby se chvástajíc svým humanismem, obhajoval jako nutné humanitární bombardování, při němž podle skromných odhadů zahynulo kromě vojáků asi 2500 srbských civilistů. Bylo to první bezprecedentní bombardování evropského suverenního státu po 2.světové válce. Cílem měl být odchod jugoslávské armády ze srbského Kosova, přelidněného Albánci, kterým údajně Miloševičův režim připravoval genocidu. Výsledkem operace NATO bylo rozbití Jugoslávie a násilné odtržení Kosova od ní, a to bez souhlasu RB OSN.
Když po rozpadu SSSR, osamostatněná Ukrajina se stala objektem zájmu amerických zpravodajských služeb a byl proveden proamerický puč v Kyjevě, Rusko rychle reagovalo na vzniklou situaci kolem tehdy ukrajinského Krymu, jenž byl do roku 1954 ruským poloostrovem a obsadilo jej v souvislosti s referendem, které uspořádala tamější autonomní vláda, mající z ukrajinské ústavy právo na tento akt, kdy občané Krymu z velké části podpořili vystoupení z Ukrajiny a připojení k Ruské federaci. Tato situace byla Západem vyhodnocena jako imperiální choutky Ruska na bývalá území SSSR a následně byly vyhlášeny ekonomické sankce EU a USA proti RUSKÉ FEDERACI, které zjevně poškozují i ČR a SR mimo jiné země EU.
Hodnotím-li období posledních 30 let naší vlasti, pak nelze zapomenout na rozkrádání státu, na vytunelování, na odkloňování obrovských finančních částek ze sektoru státního do sektoru soukromého (kmotrům) a stranického (korupčníkům). Stát byl ekonomicky vržen alespoň 30 let zpět mezi rozvojové země. ČR a SR jsou v podstatě v postavení novodobých kolonií Západu, kdy nadnárodní korporace odčerpávají z našich ekonomik téměř čtvrtinu HDP, což je přímo nevídané a neslýchané. Naše levná pracovní síla a montovny, hlavně aut, zvyšují zisky zahraničních investorů, přičemž, pozemky získaly od státu za hubičku a měly desetileté daňové prázdniny na rozdíl od českých živnostníků a podnikatelů. Nynější Babišova vláda ANO, a to už jsem u hodnocení současné situace, nejenže se brání zavedení korporátních daní, ačkoliv na jedné straně tvrdí, že brání české národní zájmy, ale při tom je ochotna akceptovat mnohá doporučení EU, USA, OSN jako jsou např. GLOBÁLNÍ PAKT, ISTAMBULSKÁ SMLOUVA a PAKT O UPRCHLÍCÍCH přímo podpořila a údajně PAKT O MIGRANTECH nepodpoří. Pokud by vláda hájila naše národní zájmy, pak by s ohledem na minulost, měla zabránit vstup lidem s islámskou ideologii na území naší vlasti za každou cenu! Což jsme nepoučitelní z dějin?
Rovněž Nečasova vláda tzv. církevními restitucemi zasadila ránu našemu lidu další historickou nespravedlností. Ve více než tisícileté historii Církve svaté jsou nejen světlá místa (vzdělávání a pokrok společnosti), ale i krvavá místa, plná násilí, vražd, plenění, mučení, týrání, upalování, ať už jinověrců či reformátorů církve, kteří oprávněně poukazovali na dekadenci morálky církevních hodnostářů. Zabavování majetků těmto reformátorům, jinověrcům, či lidem, obviněným z čarodějnictví, vyneslo Církvi svaté římskokatolické nemalé jmění, v podobě, budov, zámků, polí, luk, pastvin, lesů a rybníků, nepočítáme-li i přímo mince a jiné peníze, které s obrazy a jinými hodnotnými díly, zabavily Koniášové a podobná církevní vyvrhel, zvaná inkvizice, pálící například na hranici i nekatolické knihy! Z řečeného vyplývá, že Církev římskokatolická by se měla tak jako KSČ našemu lidu omluvit za tisíciletá historická příkoří, za upálení našich hrdinů (Mistr Jan Hus,...), za vyhnání našich velkých osobností (Jan Ámos Komenský,..) atd. Pokud by měly být spravedlivě řešeny tzv. církevní restituce, pak uznávám jen jediný způsob, a to takový, kdy církvím zůstane v majetku pouze tzv. sakrální majetek, tzn. kláštery, kostely, kaple a fary. Pole, louky, orná půda, pastviny, vinice, rybníky a ostatní pozemky, výjma pozemků pod sakrálními stavbami, patří naší vlasti , našemu státu, a to včetně takových historických památek, jakou je celý areál Hradu. Zde není pochyb o tom, že zákonodárci ODS, TOP 09, STAN, LIDEM a jejich podporovatelé KDU-ČSL se zachovali vlastizrádně! Církve by neměl financovat stát, ale konkrétní věřící. Je paradoxem, proč 42% nevěřících má doplácet na velmi bohatou církev.
Závěrem bych chtěl vyjádřit naději, že "Boží mlýny sice melou pomalu, ale jistě!" a tudíž nepravosti, jichž se v minulosti viníci dopustili, budou v brzké budoucnosti napraveny ku prospěchu naší krásné vlasti a našeho dělného a moudrého lidu. Nadarmo se neříká, že "Slovo lidu je slovo boží". Demokracie a svoboda jdou ruku v ruce s důstojným životem těch, kteří denně v této zemi desetiletí PRO NI A PRO CELOU SPOLEČNOST pracují. Tudíž bez jejich souhlasu - referenda - si nesmí jakákoliv vláda rozhodovat o nás a bez nás! TO UŽ TADY BYLO, NENÍ-LIŽ PRAVDA!!!
Krásný a šťastný nový rok 2019 všem lidem dobré vůle přeje Jiří Bezák