Nedělní zamyšlení Jiřího Bezáka : "Když dělají dva totéž, není to totéž aneb dva metry na dva obdobné příběhy."
Dnešní nedělní zamyšlení, jako komentátor současného dění, chci věnovat dvěma příběhům dvou různých zemí světa, kde demonstrují lidé proti legitimně zvolenému prezidentovi . Jedná se o státy na různých kontinentech, v Evropě o Francii a v Jižní Americe o Venezuelu. Jsou to dvě zcela odlišné země z pohledu geografického, ekonomického i demografického, ale ne zcela odlišné příběhy lidí v nich žijících.
O Francii víme, že zde žije cca 66 nilionů lidí na ploše zhruba 544 tis. km2 a v ekonomice dle výše HDP na 1 obyvatele zaujímá 24.místo (2015), což znamená, že jde o vysoce hospodářsky vyspělý stát. Francouzi si právem myslí, že úsporná opatření na úkor řadového občana, jež chce prosadit v roce 2017 zvolený prezident Emmanuel Macron, jsou nefér. Ekonomicky tato země má na to, aby Francouzi měli se lépe, a proto 17.11.2018 vyšli poprvé do ulic a požadují demisi zmíněného prezidenta. Protesty se konají vždy v sobotu, čímž hnutí Žluté vesty dává jasně najevo, že nechce zhoršovat ekonomickou situaci své země.
Už 11.sobotní demostrace se konala právě včera 27.1.2018, a to nejen v Paříži. Během protestů a zjevně i kvůli brutalitě francouzské policie zahynulo dosud celkem více než 11 demonstrantů. Prezident Macron, i když odložil vyšší zdanění pohonných hmot, odstoupit nehodlá a naopak je politicky velmi aktivní. Kromě tzv. Cášské smlouvy s Německem, podepsané s kancléřkou Merkelovou, udílí rady (ultimatum) svému venezuelskému kolegovi Madurovi, taky legitimně zvolenému prezidentovi v roce 2018, aby do 8 dnů vypsal nové prezidentské volby ve Venezuele. Francouzská policie vůči demonstrujícím použila kromě vodních děl, slzného plynu, obušků a psů i gumové projektily. Existují dohady, zda nebyly použity i střelné zbraně. Nepokoje nadále trvají a nervozita francouzské policie je už životu přímo nebezpečná.
Video: www.youtube.com/watch?v=e6E9cBvm24Q
O Venezuele víme, že tu žije více než 31 milionů lidí na ploše zhruba 916,5 tisíce km2 a v ekonomice zaujímá dle výše HDP na 1 občana 66.místo, což znamená, že jde hospodářsky o vyspělou rozvojovou ekonomiku. Protesty proti zde legitimně zvolenému prezidentovi Nicolásu Madurovi jsou v rovině hospodářské i politické, zejména kvůli sílícímu tlaku zvenčí, a to z USA a v poslední době i ze zemí EU jako je Francie. Maduro je opozicí považován za diktátora, a to proto, že od roku 2017 byla pozastavena činnost parlamentu, opozicí ovládaného, kde se pasoval letos opoziční politik typu Macrona, Juan Guaidó, do role úřadujícího prezidenta Venezuely, a to s podporou zejména USA, načež legitimní prezident Maduro vyzval americké diplomaty, aby do 72 hodin opustily Venezuelu, neboť zjevně jde o pokus o puč s podporou USA. Západní země, včetně Francie vydaly ultimativní požadavek, že pokud do 8 dnů stávající prezident nevypíše nové volby prezidenta, prohlásí za prezidenta Venezuely právě zmíněného Juana Guaidó.
Zdroj a odkaz na článek: www.novinky.cz/zahranicni/svet/495365-prezidentem-venezuely-se-prohlasil-sef-parlamentu-uz-ho-uznal-trump.html
Z předchozího výčtu je zjevné, že zatímco o legitimitě zvolení prezidenta Macrona ve Francii západní země nepochybují, ačkoliv bráno metrem, jenž je použit na Venezuelu, by v podstatě po protestech Francouzů měl Macron odstoupit a měly by být vypsány nové prezidentské volby. Všimněme si, že žádná země si nedovolila zvenčí udílet Francii rady jak má tuto vnitropolitickou krizi řešit. U Venezuely, kde existuje tzv. prezidentský systém, na rozdíl od Francie, kde je tzv. poloprezidentský systém, vměšování zvenčí nabralo velkých otáček a je zcela nepřehlédnutelné až alarmující. Někteří zahraniční komentátoři se obávají dokonce libyjského scénáře, kdy západní země jsou schopny zajít až tak daleko, že utopí Venezuelu v krvi.
Odkaz: www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/odhalene-detaily-tajneho-planu-usa-na-prevrat-ve-venezuele/
Západ zjevně nemůže Madurovi odpustit to, že pod jeho vedením a jeho předchůdce Huga Cháveze, došlo mimo jiné k znárodnění ropného průmyslu. Dokud byla cena ropy vysoko, Venezuele se hospodářsky dařilo, ale jak světová cena ropy i kvůli USA, které zahájily masivní těžbu ropy na Aljašce, klesla, dostaly se země jako je Venezuela do hospodářských potíží.
Venezuela v současné době má přátelské vztahy se zeměmi, které USA nemohou vystát, s Čínou, s Ruskem, s Íránem, s Kubou, s KLDR, s Tureckem, s Mexikem a s Vietnamem. Rusko má zájem nejen na investicích do ropného průmyslu, ale i na zřízení stálé vojenské základny ve Venezuele, což je pro USA přímo neúnosné, ačkoliv kolem hranic Ruska existuje přímo několik desítek vojenských základen USA.
Z Wikipedie se dozvídáme, že:
V současné době se následkem humanitární krize a politiky prezidenta Nicolase Madura zhoršují venezuelské vztahy se sousedními zeměmi. Kvůli přílivu uprchlíků z Venezuely se ochladily vztahy s Kolumbií a Brazílií. Po krizi ohledně údajně zmanipulovaných prezidentských voleb prohlásili představitelé Kolumbie, Brazílie, Argentiny, Chile, Kanady, Evropské unie a Spojených států amerických, že neuznávají Madura jako legitimního prezidenta a podporují předsedu parlamentu Juana Guaidóa.
23. ledna 2019 oznámila Madurova vláda přerušení diplomatických styků Venezuely s USA. Ty však tento krok neuznávají a nehodlají své diplomaty ze země odvolat.
Vměšování do vnitřních záležitostí země není jen nového data. Už v letech 1902 a 1903 uskutečnily Británie, Německo a Itálie námořní blokádu Venezuely, aby ji donutily splácet zahraniční dluhy.
Pikantně by zněla v současnosti otázka, která nikdy v masových médiích nezazní: "Kdo donutí předlužené USA, aby splatily své obrovské zahraniční dluhy?"
Odkaz: cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_dluh_Spojen%C3%BDch_st%C3%A1t%C5%AF_americk%C3%BDch